Anďa na JMS MTBO v Portugalsku

13680561_10207148778618847_4711656189892548839_n 13718735_10207106940212913_7340504560151812244_n 13754247_10207106944693025_5222432232464685711_n 13754369_10207106933292740_2920649636560304237_n 13813652_10207165942607936_3800864680660584747_n 13891985_10207137597259320_609710177665924491_n

 

 

 

 

 

 

 

Na konci července v termínu 23.-31.7. se v Portugalsku v blízkosti města Águeda uskutečnilo mistrovství světa v MTBO.

Do pátečního večera jsme museli dopravit své oře a nářadí v krabici k trenérovi domu, kde se napasovali do veliké dodávky a na noc vyrazili na 2600km dlouho cestu po zemi se dvěma řidiči. Vést v kufru věci přes 2 miliony korun by si asi jen tak někdo netroufl…Docela jsme je obdivovali. My jsme se ještě pár hodin vyspali a v sobotu ráno v 5 jsme museli být na letišti. V 6:30 jsme odlétali směr Lisabon. Na letišti v Lisabonu na nás okamžitě zaútočilo děsné vedro a dusno (teplota kolem 35stupnů Celsia). Říkali jsme si, jestliže v tomto počasí máme závodit, tak se asi nikdo z nás domů nevrátí. Tu dobu (3h), co jsme letěli, tak tak dlouho jsme ještě čekali frontu na půjčení aut. Poté jsme se vydali směrem do Mealhada-Luso, kde jsme závodní týden bydleli v luxusním hotelu s bazénem.

V neděli jsme si zatrénovali ve velkém horku na mapě a večer se uskutečnil pouze krátký zahajovací ceremoniál.

V pondělí se uskutečnil sprint, který byl převážně lesní a posledních pár kontrol bylo ve městě. Terén byl velice rychlý, mapovat za jízdy bylo občas nemožné, takže nejlepší bylo odjet závod jako paměták. Mohlo se ve všech závodech jezdit mimo cesty, ale pouze ve sprintu se to vyplatilo. Avšak zrovna mně se to dost vymstilo přibližně v půlce trati, kde jsem úplně minimálně uhnula ze směru, těšně přejela kontrolu, ztratila něco přes minutu a bylo po závodě. Zbytek trati už byl vcelku bez chyb a tak z toho bylo nakonec 14.místo.

V úterý byl neoficiální závod, kterého jsme se my junioři neúčastnili, abychom pošetřili síly do důležitějších závodů, takže jsme měli volný den= masáž, relax, pohoda…

Ve středu přišel na řadu middle. Terén byl neskutečně luxusní a vcelku rychlý, akorát místy moc písku, který lítal nejen do kola, ale také nepříjemně do očí a prokázal tak technickou připravenost závodníků. Můj závod probíhal vcelku klidně, jelo se mi po fyzické stránce výborně. Mapově jsem žádnou chybu neudělala, ztratila jsem pouze na volbách postupů a to mě stálo velkou bednu a nejspíš i medaili. Moc mě to mrzelo a v cíli jsem to prostě obrečela. Bylo z toho 9.místo.

Poté nastal den volna, který jsme strávili skákáním ve vlnách Atlantiku a poté odpočinkem na náročný long, který se konal v pátek 29.7. Před startem dlouhé trati jsem se snažila být klidná, ale shodit ze sebe všechnu nervozitu se mi bohužel nepodařilo. Proto jsem hned na první kontrolu zazmatkovala a ztratila minutu. Potom jsem se to snažila dohnat a trochu se zklidnit. Myslím, že se mi to vcelku podařilo. Na K4 jsem pak odbočila o cestu dříve (ztráta 1min.). Zbytek trati už to mapově bylo docela slušné a boj byl spíše s nohama, které toho měly, čím dál tím víc a bojovaly až do konce. Konec trati byl ve městě, kde 3kontroly před koncem jsem zvolila dlouhou objížděčku městem a safra se to nevyplatilo. Se svým výkonem jsem moc spokojená nebyla a tak konečné 10.místo bylo pro mě přijatelné.

Poslední den konečně přišlo na štafety, na které jsme se neskutečně těšili. Dlouho jsme vymýšleli taktiku, v jakém pořadí pojedeme. Nakonec jsme asi rozhodli nejlépe, jak to šlo.Věkem ještě dorostenka Vilma Králová rozjela velice slušně naší juniorskou štafetu a 2.úseku (mně) předávala na 4.místě se ztrátou 0:50 za dvěma ruskými a jednou francouzskou štafetou. Cesta z mapového startu byla velmi zapeklitá a tak jsem už holky hned z mapáku viděla před sebou. Béčkové ruské štafetě jsme hned po startu cukly a pak velkou část závodu jeli ve třech. Při farstě na K5 mi holky ujely a já se je snažila dojet. Kontrolu před diváckým úsekem už jsem je viděla před sebou a diváckým úsekem projížděla 20s za nimi. V závěrečném pytlíku jsem je stále pronásledovala a na předsběrku jsem nechala kolem 15s. V cíli jsem Verunce předávala na 3.místě se ztrátou 33s. Ted už to necháme na ní, ona to zvládne, řekly jsme si s Vilmou v cílové karanténě. V půlce trati na rádiové kontrole hlásili Verču na 2.místě 49s za Ruskou. Měly jsme malinko obavy, ale věřily jsme Verče, že má ještě 15 minut na to, to stáhnout. Čekaly jsme na průjezd diváckým úsekem a když jsme jí tam zahlédly jako první, začaly jsme neskutečně křičet a fandit. Byly jsme už kousek od zlaté medaile!!! Běžely jsme rychle do cílové rovinky na naší jedničku počkat. Když vjížděla Verča do cílové rovinky, nevěděla vůbec, že jsme první :D Musela se zeptat trenéra, co se děje. Ten jí řekl: Jste první, jed! :D a za zatáčkou už jsme na ní čekaly a s obrovskou radostí dobíhaly vedle ní do cíle jako mistryně světa! YES! ZVLÁDLY JSME TO!

Kluci junioři skončili na 2.místě, dospělí chlapi vyhráli a ženské vybojovaly medaile bronzové. Dost důvodů na to, oslavit a užít si večerní závěrečný banket na plné pecky! Tak to taky dopadlo a nejhlučnější výpravou byla Česká republika. :D Navíc srandovní částí banketu bylo, když Kryštůfek Bogar ukradl prase na rožni, které přinesl k českému stolu a poté jsme zjistili, že bylo určené pro celý sál. Druhý den ráno jsme naskákali do aut a vyrazili na letiště do Lisabonu a odpoledne odletěli domů.

Anďa :-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.